Naše cesta kurzem rodinného psa.

Lenka a Bailey | 31.08.2020

Kurz rodinného psa jsem začala navštěvovat cca před rokem a čtvrt.
Vím, že si asi řeknete, že je to dlouhá doba...ALE!!!...
Pořídila jsem si australského ovčáka, který byl dost psychicky nevyrovnaný a se kterým se nedalo vyjít takřka z baráku. Štěkal a dělal scény naprosto na vše (od leticiho sáčku na zemi, po auta, na lidi, cyklisty, zvuky. .prostě vše). Nedokázal udržet pozornost ani být chvilku v klidu. Každá vycházka pro mě byla utrpením a veřejnou ostudou. Aby toho nebylo málo, otěhotněla jsem a věděla, že pes musí buď pryč nebo se do výcviku musíme pořádně zakousnout.
A tak jsem šla na kurzy rodinného psa.
Dodnes si vzpomínám na první hodinu kdy jsme s Baileym byli v koutě na plentách daleko od psů a on jen štěkal, tahal a nebyl schopný se soustředit na hračku ani pamlsek natož na mě.
Dnes díky kurzům je Bailey schopný cvičit mezi psy, jít do města, popojet autobusem a s naší malou vychází naprosto ukázkově.
Určitě jsou super i teoretické hodiny, kde je skvělá možnost si zkusit být na chvíli psem a tak je i lépe pochopit. Nemají to s námi totiž také vůbec jednoduché.
Všem kdo chce mít ze psa parťáka a nechce cvičit psa pomocí trestů (protože vy byste chtěli být parťákem někomu, kdo vás jen řeže, nadává vám a nikdy vás nepochválí?), jedině doporučuji!
P.S: Děkujeme s Baileym za trpělivost a strávený čas s námi. :-)

Přidat nový příspěvek